Stejně jako mnoha tísíců jiných lidí, i nás - party kolem Jamrocku - se dotkla smrt pana Václava Havla. Shodli jsme se, že nikdo ani nečekal, že by jeho odchod pocítil až tak: "jakokdyby zemřel nekdo z mojí rodiny", zaslechl jsem větu jedné kolegyně. Ano, je to tak. Význam Václava Havla je asi podstatně větší, než si dnes připouštíme. A navíc - doma nikdy nejsi prorokem - když jsem však viděl, jak americký senát vstal jako jeden muž a obrovským aplausem vyprovázel našeho prezidenta, totéž se pak stalo na opačné straně zeměkoule, došlo mně, že jsme měli někoho, koho jsme brali jako samozřejmost a po dvaceti letech tak trochu jako historii, ale že to přitom je člověk, který je obdařen velikou duší, odvahou a schopností nalézat v lidech to lepší a vést je k tomu, člověk, který přidal našemu národu v očích světa zase trochu na významu. Nejen za tohle děkujeme... P.S.: i to, že existuje JamRock je z jisté míry práce Václava Havla